Budyni, městečko na pravém břehu řeky Ohře, zmiňují historické prameny již v roce 1173, kdy zde stál knížecí dvůr. Ohře tehdy tvořila důležitou hranici mezi územím obsazeným Lučany na severní straně a středočeských Přemyslovců na jižní straně.
Budyně je městskou památkovou zónou s areálem vodního hradu a kostelem sv. Václava. Na hradě lze navštívit Jandovo muzeum, které je věnované alchymii.
Čeká tu na vás autentická alchymistická dílna, kde za Jana Zajíce z Hazmburka skutečně pracovali alchymisté a kde proběhla spousta pokusů o výrobu likéru mládí nebo zlata. Podle pověsti se to podařilo, zlato je uloženo pod hradem.
Dalšími zajímavostmi v Budyni jsou mlýn s renesančním jádrem z roku 1535 při Malé Ohři a barokní špitál z roku 1708. Za kostelem je k vidění monderně pojatá malá kašna. Za malé odbočení do polí podél Mšenského potoka stojí i zachovalý židovský hřbitov z 18. století.
Původně dřevěný hrad byl majetkem českých panovníků. Počátkem 13. století jej přestavěl král Přemysl Otakar I. z kamene v gotickém slohu. Jan Lucemburský prodal budyňský Vodní hrad Zajícům z Hazmburka. Za jejich vlády na Budyni doznal hrad i celé panství největšího rozvoje. Dříve čtvercový dvorec byl ve své historii několikrát velice výrazně poškozen a to nejen z důvodů nepřátelských vojenských nájezdů na Budyni. Hrad je dnes pouhým torzem své bývalé podoby. K prvnímu vážnému poškození kamenné stavby došlo r. 1551, kdy vybuchl sklad střelného prachu. Dle pověsti, která se k tomuto výbuchu váže, byl způsoben neopatrným zacházením s otevřeným ohněm v prostoru prachárny. Další významné poškození a vydrancování zasáhlo Vodní hrad, ale i přilehlé město v r. 1631 při dobývání a obklíčení Sasy. K opětnému vypálení Vodního hradu, ale i celého města došlo při obléhání usedlosti Prusy r. 1759. Současnou podobu dala vodnímu hradu (zámku) stavební rekonstrukce za posledního majitele hraběte Herbersteina v letech 1902 – 1909.
Odkazy:
Oficiální stránky města Budyně
Budyně nad ohří na Wikipedii